5 tips for reading | Classic Books

„So many books so little time!“ Vědět, že na světě je tolik knih, které nestihnu za svůj život přečíst… Ach jo! Proto se snažím číst jenom ty, o kterých vím, že pro mě budou mít hluboký význam. Že si jejich děj budu pamatovat i za dalších stovky jiných přečtených knih. Nebo alespoň jejich velkou myšlenku.

I když se neřadím mezi ty největší čtenáře, kteří stihnout přelouskat s přehledem i deset knih za měsíc, řekla bych o sobě, že za svůj život mám už docela „načteno“ a jelikož od vás dostávám spoustu krásných zpráv, jestli bych vám nenapsala tipy na knížky nebo dokonce nevybrala knížky ze seznamu povinné literatury k maturitě (ach! ani nevíte, jak mě tohle těší!), rozhodla jsem se, že čas od času bych sem na blog hodila pár mých oblíbených titulů.

Klasika. Jak já ji miluju! A právě s ní i tenhle můj „must read“ mini seriál začnu. Tak… hezké počtení!

Miláček, Guy de Maupassant


Nejoblíbenější z nejoblíbenějších. Ano, proto jsem jí dala hned na začátek.

Stará Paříž, La vie Française, vysoká společnost, politika a Georges Duroy. Hodně sexy mladík, který si jde tvrdě za svým. Po penězích a moci. K tomu mu dopomáhají ženy a kontakty na velmi vysoce postavené osoby. Děj je neskutečně strhující. Od začátku do samého konce. Maupassant popisoval Paříž a příběh, který se v ní odehrával naprosto skvěle. Stručně, jasně, bez studu a polívčičky kolem. (Tak, jak by chlap měl psát. Ach!)

Francouzská klasika z roku 1885. To už je hodně staré dílo, že? Jenže! Po přečtení zjistíte, jak nadčasová kniha to vlastně je! Já ji s oblibou přirovnávám k House of Cards.

Jana Eyrová, Charlotte Brontë


Druhá nejoblíbenější z nejoblíbenějších. Proč? Protože naděje a láska. Láska tak hluboká, že najít její dno je téměř nemožné.

Jana je neuvěřitelně silná. Ale jen díky tomu, čím vším si ve svém životě musela projít. Utrpení. Vnitřní bolest. Odříkání. Překrásný a velmi hluboký příběh nejen o lásce, ale právě i o vnitřním růstu. Knihu jsem si zamilovala i pro její vznešení jazyk, jakým ji Charlotte Brönteová napsala.

Britská klasika z roku 1847. Na tu dobu byl román opravdu jiný, než na co byli lidé zvyklí. A právě proto měl hned po jeho vydání už takový úspěch, který trvá do teď. Právem, samozřejmě.

Při čtení mi ukáplo několik slziček. Až tak krásný to bylo!

Obraz Doriana Graye, Oscar Wilde


Londýn, 19. století. Moje oblíbená doba na místě, kde jsem vlastně ještě nikdy nebyla. Ostuda. Už tam musím! Za stopama těch nejlepších příběhů!

Dorian Gray. Aristokrat, který má „všechno“. Peníze a krásnou tvář. Nejdřív se s ním seznámíte jako s milým ušlechtilým mladíkem. Ale pak… stačí jedna věta od lorda Henryho a Dorianův portrét se začne měnit. Spolu s duší Graye samotného. Kniha plná cynismu a bezohlednosti.

Opět britská klasika z roku 1891. Tohle čtení není asi pro každého, občas mi také trvalo překousnout některé pasáže, ale jestli rádi u čtení přemýšlíte, tak směle do ní!

Lady Hamiltonová, Alexander Dumas


Francie, přelom 18-19. století. Dlouho jsem přemýšlela, jestli jí sem do tohohle seznamu zařadit. Zařadila, protože je to historický román, který se opírá o opravdová fakta. A jelikož já se celkem ráda učím, tak… je tady!

Emma Lyonová je nádherná žena. A je si toho velmi vědoma. Právě její krása jí pomůže z prosté pasačky ovcí dosáhnout toho, po čem její srdce touží. Po přepychu, po životě ve vysoké společnosti. Ale za jakou cenu… inu – prodávat své tělo, na to musí mít žena opravdu žaludek. A Emma, tedy Lady Hamilton, ho očividně měla.

Upozorňuji, že první polovina knihy se čte jedna báseň, druhá je už zbytečně zdlouhavá – popisování válek, datumy, přespříliš jmen… ale když to přelouskáte (nebo vás to možná bude i bavit!), tak se dostanete zase k tomu zajímavému příběhu!

Paní Bovaryová, Gustave Flaubert


Francie, 19. století. Opět knížka, kterou si můžete pamatovat z doporučené literatury k maturitě. Já se k ní vrátila téměř po deseti letech. Tuším, že tenkrát jsem jí snad ani nedočetla. Momentálně ji mám v „rozečtených“, protože v posledních týdnech jsem opravdu hodně rozlítaná. Ale i tak si troufám ji zařadit do mých velmi oblíbených.

Emma (další Emma!) touží po romantické lásce, kterou si vysnila z „červených“ knížek. Jenže… po sňatku s „venkovanem“ hodně rychle zjistí, že v tomhle vztahu se žádná romantika a vzrušení konat nebude. Jak se začne chovat? Jako rozmazlená panička, ke který si jen stěží budete chovat nějaké sympatie.

Ač ten můj popis nezní nijak lákavě, doporučuji po této knize sáhnout. A víte proč? Protože vás to donutí se zamyslet nad lidským chováním.

Weby, které musíte znát


A jelikož jako správný čtenář mám i svoje oblíbené weby, na kterých hledám inspiraci nebo si potřebuji něco zjistit, doporučuji si čas od času zabrouzdat tady!

tisicknih.cz – do políčka zadáte svojí oblíbenou knihu a… voilà! Web vám najde spoustu podobných! No není to skvělý?

databazeknih.cz – najdete tam snad všechny tituly a recenze na ně. Mimo jiné si tam můžete založit i svůj profil a sestavovat si tak svůj seznam přečtených knih nebo třeba seznam, kde naopak budete mít knihy, které si teprve chcete přečíst. A vlastně dalších spoustu dobrých vychytávek!

A která klasika je ta vaše oblíbená?

K.

PS: huňatý svetr, horký bylinkový čaj a pokud jste slepoň jako já, tak si k tomu čtení nezapomeňte i brýle! Krásnou neděli!

Share:

2 Comments

  1. 10.11.2017 / 11:22

    Obraz Doriana Graye – skvělý příběh, ačkoli trochu zvláštně napsaný, takže ne každý tuhle knihu zvládne. Mě taky občas nudila, takže film pro mě byl mnohem zajímavější (což se skoro nikdy nestává!)..Ale když se člověk povznese nad tu formu psaní, tak příběh je opravdu top.
    Lady Bovary.. Tak to je druhá taková specifická kniha. Já říkam, že do ní musí člověk dospět. Četla jsem ji někdy ve druháku na střední a celou dobu prohlašovala, jak je to nudná kniha. Ale teď si toho příběhu vážím, nikdy bych to znovu nevyslovila. A doufam, že si ji zase jednou vezmu do ruky a znovu přečtu – teď už vím, co očekávat a tudíž si můžu ten příběh užít 🙂

    Skvělé tipy na knihy! 🙂

  2. Kateřina Bahnová
    11.11.2017 / 12:07

    Jé, to jsem ráda, že se u toho Doriana Graye shodneme – já jsem totiž nad tím minule i přemýšlela a došlo mi, že mi asi styl Wildea vůbec nevyhovuje a není mi moc po chuti. Je hrozně zdlouhavý a já jsem u pánských spisovatelů zvyklá na tu svižnost. Krátký výstižný věty, rovnou k věci a u něj mi to právě chybí. A moc děkuju! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.